CHARAKTERISTIKA DŘEVIN

Dřevinou označujeme cévnatou, vytrvalou rostlinu se dřevnatým stonkem. Mezi dřeviny patří stromy, keře, polokeře.

Strom

U stromů rozlišujeme tři základní části – kořeny, kmen, koruna. Každá část má v životě stromů svoji úlohu.

Obr. 1.1. Části stromu

V koruně stromu se odehrávají důležité pochody látkové výměny. Je tvořena větvemi, které nesou listy, v nichž probíhá proces fotosyntézy.

Kmen nese korunu stromu. Funkcí kmene je vést vodu a živiny do ostatních částí stromu. V době vegetačního klidu má funkci zásobní.

Kořeny udržují strom ve vzpřímené poloze. Vedou vodu s minerálními látkami z půdy. V zimě ukládají zásobní látky. Rozlišujeme tři základní typy kořenových soustav:

Obr. 1.2. Kořenové soustavy

• kůlovitá kořenová soustava – hlavní kořen roste přímo do země (např. dub, borovice)
• srdčitá kořenová soustava – hlavní kůlovitý kořen brzy zastavuje svůj růst a boční kořeny vrůstají do půdy nejdříve pod malým úhlem, později se hodně zešikma až kolmo stáčejí do půdy (např. jedle, modřín, buk, lípa, jasan)
• talířová kořenová soustava – kořeny rostou rovnoběžně s půdou, při silném větru se stromy lehce vyvrací (např. smrk, akát).

Klasifikace dřevin

Rozdělení dřevin podle původu

• Domácí dřeviny – jsou to dřeviny, kterým vyhovují nejvíce naše podnební poměry. Při nejpříznivějších podmínkách růstu se vytváří dřevo s nejlepšími technickými vlastnostmi. Nejkvalitnější smrk je z oblasti šumavské, beskydské a krkonošské, borovice z oblasti jihočeské a ze severovýchodních Čech. Listnaté dřeviny mají nejlepší podmínky na Slovensku.
• Dřeviny zdomácnělé – jsou takové dřeviny, které k nám byly dovezeny a dlouholetým pěstováním zdomácněly (akát, moruše, magnólie, borovice vejmutovka a mnoho dalších). Do měst se dostaly přes zámecké parky a zahrady bohatých měšťanů. Některé dřeviny mají v městském prostředí větší odolnost než dřeviny domácí.
• Dřeviny cizokrajné – dřeviny, které se k nám dovážejí pro průmyslové využití (teak, mahagon, padouk, eben, …) nebo se pěstují jako okrasné (thuje).

Rozdělení dřevin podle asimilačních orgánů

• Jehličnaté stromy – patří mezi nahosemenné rostliny (nemají pestík, opylují se větrem). Dřevo jehličnanů je lehké, měkké a lehce se opracovává. Jehličnaté stromy jsou stálezelené a neopadavé. Výjimku tvoří modřín, který opadává. Jsou vývojově starší a stavbou jednodušší než listnaté stromy. Rostou především v mírném podnebném pásmu.
  – smrk, jedle, borovice, cedr, tis, douglaska, modřín, jalovec, atd.
• Listnaté stromy – většina listnáčů patří mezi krytosemenné, dvouděložné rostliny (výjimka: jinan dvoulaločný). Mají složitější strukturu, která je příčinou častějších nepravidelností oproti jehličnanům. Tyto nepravidelnosti vytváří na výrobcích neopakovatelnou kresbu. V zimně přestávají růst, a proto na podzim shazují listy.
  – dub, buk, javor, jasan, padouk, eben, bubinga, balsa, lípa, ořešák, atd.

Rozdělení dřevin podle tvrdosti dřeva

• Měkké dřevo – získáváme ho převážně z jehličnatých stromů. Vyznačuje se nízkou hustotou. Má obvykle světlou barvu (od žluté až po rezavě hnědou) a zřetelnou texturu. Měkké dřevo odolává hnilobě hůře než dřevo tvrdé. Snáze se opracovává. Měkká dřeva rostou v oblastech s chladnějším a proměnlivým klimatem – v arktickém i subarktickém pásmu a mírném pásmu severní Evropy a Severní Ameriky (až k jihovýchodním částem USA).
• Tvrdé dřevo – je získáváno převážně z listnatých stromů. Tvrdá dřeva jsou odolnější než dřeva měkká. Balza, která je velmi lehká, tvoří mezi listnáči výjimku. Většina listnáčů roste v mírných a tropických pásmech.