Stavba kmene

Obr. 2.1. Stavba kmene

Kůra

Kůra je vnější část kmene, jejíž hlavní funkcí je ochrana stromu. Vzhled kůry je ovlivněn stářím stromu. Mladé stromy mají kůru hladkou, stářím kůra stromu hrubne. Skládá se ze dvou vrstev, borky a lýka. Šířka kůry je různá podle druhu dřeviny. Dub (Obr. 2.2.) má kůru širokou i několik centimetrů, buk (Obr. 2.3.) však pouze několik milimetrů.

• Borka – odumřelá vnější vrstva kůry, má ochranou funkci. Chrání dřevo před atmosférickými vlivy a mechanickým poškozením.
• Lýko (floém) – vnitřní vrstva kůry, vede vodu se živinami kmenem. Přiléhá ke kambiu. Vede produkty fotosyntézy z listů do všech ostatních částí stromu.

Kůra stromů má různou strukturu (hladká, brázditá, šupinová nebo bradavičnatá). Každoročně přirůstá, přírůstky jsou velmi malé. Kůra některých druhů dřevin má léčivé účinky (např. dub, javor, jilm, vrba). V praxi se využívá jako mulčovací materiál, k výrobě kompostů, k čištění průmyslových vod, jako absorbent při úniku ropných a jiných nebezpečných látek, energetické využití aj.

Obr. 2.2. Kůra dubu

Obr. 2.3. Kůra buku

Kambium

Kambium je tenké, pouhým okem neviditelné, dělivé pletivo mezi lýkem a dřevem, které zajišťuje růst stromu. V procesu růstu se buňky kambia dělí. Na vnitřní straně kambia se vytvářejí buňky dřeva, na vnější straně vytvářejí kůru. Dřevo přirůstá rychleji, neboť buňky na vnitřní straně kambia se rychleji dělí. V mírném podnebném pásmu se činnost kambia zastaví před zimním obdobím a opět začíná pracovat na jaře. Výsledkem těchto změn činnosti je tvorba letokruhů.

Dřevo

Dřevo je hlavní část kmene. Nachází se mezi dření a kůrou a tvoří 70-93 % objemu stromu. U dřevin je část dřeva blíže kůry světlejší, nazýváme jí běl (bělové dřevo), blíže ke dření je dřevo tmavší – jádro (jádrové dřevo). Toto barevné rozlišení se nemusí vyskytovat u všech dřevin. Přechod mezi bělí a jádrem může být pozvolný (ořech) nebo náhlý (tis). Dřevo, které již není vodivé nebo minimálně slouží k výživě stromu a jeho barva se neliší od bělového dřeva se nazývá vyzrálé dřevo.

Obr. 2.4. Rozlišení jádra a běli u dřeva wenge

• Běl, vnější část dřeva, slouží k vedení mízy, vody ve stromu a ukládání živin. Má vysoký obsah vlhkosti. U jednotlivých druhů dřevin se rozsah běle může lišit. Například akát má běl pouze 3-5 posledních letokruhů, d ub tvoří 5 až 21 bělových letokruhů.
• Jádro je vnitřní část dřeva, nejstarší část kmene. Vzniká stárnutím buněk a ucpáním vodivých elementů (cévy, cévice). Má větší hustotu a je trvanlivější než bělové dřevo. Tmavou barvu jádra dodávají jehličnanům pryskyřice a listnáčům třísloviny, minerální látky aj., tzv. jádrové látky. Je odolnější proti hnilobám. Vyznačuje se větší mechanickou pevností.
• Vyzrálé dřevo má stejnou strukturu jako dřevo jádrové. Na čerstvě skáceném stromu je běl tmavší než vyzrálé dřevo, po sušení se barevně neliší.

Rozdělení dřevin podle výskytu jádra, běle a vyzrálého dřeva:

• dřeviny s jádrovým dřevem (Obr. 2.5.) – zřetelné bělové a jádrové dřevo (akát, tis, dub, borovice, padouk, koto, ovangkol, teak, cedr, wenge),
• dřeviny s bělovým dřevem (Obr. 2.6.) – mají pouze bělové dřevo (klen, javor, bříza, olše, habr, osika, abachi, mahagon sapelli),
• dřeviny s vyzrálým dřevem (Obr. 2.7.) – po vyschnutí žádný barevný rozdíl mezi bělí a vyzrálým dřevem (lípa, buk, smrk, jedle, hrušeň, babyka),
• dřeviny s jádrovým a vyzrálým dřevem (Obr. 2.8.) – mají jádrové, vyzrálé a bělové dřevo (jilm, jasan, vrba).

Obr. 2.5. Dřevina s jádrovým dřevem	Obr. 2.6. Dřevina s bělovým dřevem
Obr. 2.7. Dřevina s vyzrálým dřevem	Obr. 2.8. Dřevina s jádrovým a vyzrálým dřevem

Dřeň

Měkké řídké pletivo, složené z tenkostěnných parenchymatických buněk. Nachází se excentricky posunuta od středu kmene, málokdy ji nalezneme v geometrickém středu kmene. Velikost se u většiny dřev pohybuje mezi 2-5 mm v průměru. Kolem dřeně vyrůstají soustředné kružnice ( letokruhy). Je křehká, náchylná k napadení plísněmi, houbami. Je měkčí než jádrové dřevo.