Pryskyřičné kanálky

Pryskyřičné kanálky patří mezi makroskopické znaky jehličnatých dřevin, u listnatých dřevin se nevyskytují. I mezi jehličnany můžeme nalézt výjimky, u kterých se pryskyřičné kanálky nenacházejí, jako je tis, jedle a jalovec. Na 1 cm² smrku se nachází 30-100 pryskyřičných kanálků, u borovice dokonce až 400. Neovlivňují mechanické vlastnosti dřeva.

Jsou to tenké kanálky tvořené systémem buněk, které vytvářejí a vylučují pryskyřici. Pryskyřice má ochranou (zaceluje rány při poranění) a impregnační funkci (zvyšuje odolnost dřeva proti dřevokazným houbám). Ve dřevě vytvářejí síť vertikálních a horizontálních kanálků.

• Vertikální pryskyřičné kanálky mají směr rovnoběžný s osou kmene. Skládají se ze tří vrstev parenchymatických buněk (epitelové buňky, mrtvé buňky a živé parenchymatické buňky).

• Horizontální pryskyřičné kanálky orientované kolmo na osu kmene procházejí dřeňovými paprsky. Tvořeny jsou pouze dvěma vrstvami buněk (epitelovými a mrtvými parenchymatickými buňkami). Ve dřevě je jich méně a mají menší rozměr než-li vertikální kanálky.

Makroskopicky jsou viditelné pouze vertikální kanálky. Na příčném řezu je můžeme pozorovat jako tečky, na radiálním jako hnědé tenké čárky.