Suky
Suky jsou základy živých či pozůstatky odumřelých větvích, které jsou obrostlé dřevem. Výskyt suků můžeme omezit pěstebními technikami, ale nelze jim zcela zabránit. Považujeme je za vadu, neboť nám snižují pevnost dřeva odklonem vláken kolem suku. Mohou přinášet do dřeva hnilobu. Mají větší hustotu dřeva. Obtížně se obrábějí.
V nábytkářství je sukové dřevo vyhledávané pro své dekorativní účinky. Suky vybíhají kolmo nebo pod určitým úhlem od osy kmene. Jejich letokruhy navazují na letokruhy kmene.
Obr. 3.15. Suk na tangenciálním řezu cedru červeného
Suky můžeme dělit podle mnoha různých hledisek:
- malé – průměr suku do 15 mm
- střední – průměr suku 15-40 mm
- velké – průměr nad 40 mm
- jednotlivé
- seskupené (např. přeslenovité)
- zdravé – trochu tmavší než okolní dřevo
- rohovité – zdravé, o hodně tmavší než okolní dřevo, impregnované tříslovinami a pryskyřicí
- nahnilé – zachovává tvar, ale ztrácí tvrdost, mění se barva
- rozpadavé – dřevo suku je shnilé
Počet a rozměry suků jsou závislé na druhu dřeviny, poloze suku ve kmeni a růstových podmínkách. Suky vyskytující se ve spodní části kmene jsou malé, zarostlé a na povrchu kmene nezřetelné. Ve střední části kmene jsou suky větší a na kmeni pozorovatelné jako vypukliny. Největší suky nalezneme v horní části kmene, kde vycházejí na povrch jako větve. Vyskytují se u všech dřevin. Nejvíce jich můžeme pozorovat u jehličnatých dřevin, největší suky nalezneme naopak u listnáčů (zvláště u buku a dubu).